Blízkosť v období AI
Dnes, viac ako inokedy, keď sociálne siete a umelá inteligencia nás vzďaľujú od seba navzájom čoraz viac, je tento príspevok od neurovedca a neurokouča pána prof. RNDr. Aleša Benjamína Stuchlíka Ph.D., ktorý zverejnil na svojom profile LI.
Tento príspevkov pôvodnom jazyku, v češtine, s láskavým zvolením autora, uvádzam v plnom znení.
Aleši, srdečná vďaka. 😊
Krásneho Valentína všetkým.❤️
Objímání, blízkost a vztahy nejsou odměna navíc za dobře zvládnutý život.
Jsou jeho biologickým základem.
Mozek je od přírody sociální orgán. Vyvíjel se v kontaktu s druhými. Dotek, blízkost, pocit bezpečí ve vztazích nejsou „nice to have“. Jsou signálem, že svět je zvládnutelný a že nemusíme být neustále ve střehu.
Když chybí, tělo to nevyhodnotí jako drobný diskomfort. Vyhodnotí to jako ohrožení.
Stresový systém zůstává déle zapnutý. Klesá odolnost. Zhoršuje se spánek, pozornost i schopnost regulovat emoce.
Často mluvíme o výkonu, motivaci a sebekontrole.
Méně už o tom, že bez vztahové jistoty to všechno stojí na velmi křehkých nohách.
A platí to i v práci.
Psychologické bezpečí, lidský kontakt, obyčejný zájem nejsou měkké dovednosti navíc. Jsou podmínkou toho, aby mozek mohl fungovat naplno.
Možná dnes nepotřebujeme další tip na produktivitu.
Možná potřebujeme víc lidskosti. A dovolit si ji brát vážně.
(prof. RNDr. Aleš Benjamín Stuchlík Ph.D)
